Honza je absolvent kurzů Instruktor fitness a Poradce pro výživu v IMPROVE ACADEMY. Úspěšný závodník a dnes už také vytížený osobní trenér. Interně mu říkáme "prototyp" absolventa Improve Academy, protože má skvělé reference u svých klientů, sám na sobě neustále pracuje a posouvá své limity. Miluje to, co dělá, ať už je tím trenérská činnost nebo vlastní příprava na závody. Podporujeme jej a moc mu fandíme v jeho práci. Vy ho můžete třeba podpořit na jeho Instagramu, kde zveřejňuje svou každodenní přípravu na blížící se závody i reference svých spokojených klientů. Teď si můžete o příběhu jeho cesty přečíst v rozhovoru, který jsme pro vás připravili ve spolupráci s Františkem Prachařem.
Díky kurzu umím naslouchat tělu, říká mistr světa v naturální kulturistice Jan Koníř
Jan Koníř (mistr světa a Evropy v naturální kulturistice)
Z pozice bachaře ve věznici se během tří let kvalifikoval na Mr. Olympia. Nejde přitom o zázrak, ale o systematickou práci. Jan Koníř se i díky absolvování kurzu v Improve Academy stal mistrem světa v naturální kulturistice. Jeho cílem je být nejlepším profesionálem ve své kategorii a přitom zůstat „normální“.
Kdy nastal zlom, díky kterému cvičení změnilo váš život?
„Cvičil jsem od patnácti pravidelně ve fitku. Viděl jsem, že mám oproti ostatním docela dobrou genetiku, každý si myslel, že něco beru, což nebyla pravda, tak jsem si řekl, že zkusím posunout dál své přirozené dispozice a rozvinout se. Licenci na fitness trenéra jsem si chtěl udělat hned v osmnácti, ale vždy mi v tom bránila jiná práce. Neudělal jsem testy k policii, tak jsem pracoval ve věznici v Liberci jako dozorce. Odtud mě kamarádka nasměrovala na kurz v Improve Academy a začal jsem si přivydělávat jako trenér a finanční poradce. Díky nabitým znalostem se mi během roku nakupilo tolik klientů, že jsem se mohl přeorientovat jen na sport.“
Proč jste si vybral směr, jaký nabízí Improve Academy?
„Improve Academy jde do hloubky víc než jiné kurzy, není to jen o kusu papíru, který dostanete během víkendu a znáte toho víc než člověk, který vás něco jakoby učí. Tady jsem se musel opravdu připravovat, protože jsem byl pod dohledem lidí s širokým rozhledem. Zpočátku mě náročnost kurzu překvapila, ale v konečném důsledku to mělo efekt. Bez této licence bych se asi neživil jako trenér a asi bych ani nezávodil, což jde v mých očích ruku v ruce. Většina úspěšných trenérů dělá nebo dělalo na úrovni sport nebo soutěží ve fitness. Tím ukazují, že mají určitou úroveň.“
V čem byl hlavní přínos studia?
„Vyzkoušel jsem si nové věci a změnil celkově svůj trénink. Dřív jsem hlavně tahal váhy, měl jsem program a nechtěl z něj couvnout. Posiloval jsem šestkrát týdně bez ohledu na to, jak jsem se cítil. Bylo mi to jedno, neměl jsem nic propojené a četl články na internetu, které samozřejmě člověka odváděly od schopnosti mít vlastní názor na základě zkušenosti a vědomostí. Tohle se díky Improve Academy změnilo, posilování jsem zkombinoval s větší intenzitou a novými pomůckami. Změnil jsem pohled na cvičení a rozšířil si obzory. Umím líp naslouchat tělu, víc se soustředím na svaly a vím, jak na ně reagovat.“
Byl to důvod, proč jste se rychle prosadil mezi nejlepší závodníky?
„Bezesporu ano, jakmile jsem si utřídil informace, forma šla hodně nahoru. V první sezoně jsem se připravoval pod dohledem trenéra, ale na první soutěži jsem skončil až na čtvrtém místě. Formu jsem měl na daleko lepší umístění, ale rozhodčí měl jiný názor. To mě namotivovalo do dalších závodů, nejdřív jsem vyhrál v Maďarsku a pak i na mistrovství Evropy v Bosně a Hercegovině. V další sezoně jsem získal titul mistra světa, dostal jsem profesionální kartu a kvalifikoval se na naturální Mr. Olympia. Můj hlavní cíl je umístit se mezi nejlepšími. V Evropě si věřím na elitu, v USA je ale konkurence vyšší. Profíků není tolik, protože profesionální kartu dostanou jen závodníci, kteří vyhrají některé z velkých závodů. Takže už jen její získání považuju za velký úspěch.“
Působíte jinak než většina ostatních kulturistů a závodníků ve fitness. Je i tohle vlivem kurzu?
„Myslím, že ano. Hodně závodníků cvičí stejně, mají slabinu, ale nedokáží se na ni soustředit. Celkově se třeba zlepšují, ale slabiny zůstávají stále slabinami. Unikají jim souvislosti a detaily. Já se víc soustředím na slabiny, abych vypadal harmonicky, protože jde o estetiku. Navíc nejsem klasická pumpička, nechci brát steroidy, proto jsem si vybral naturální cestu a podle své stavby těla jsem si zvolil kategorii Men's Physique. V budoucnu bych se však chtěl přeorientovat na Classic Physique.“
Prosazujete tedy co nejpřirozenější pojetí naturální kulturistiky?
„Ano, ale taky vím, že záleží na federaci, kde se cvičí. I v naturální kulturistice někteří moji soupeři sypou, ale já si vybral jiný směr a hlavně vím, že v této kategorii jde o estetiku. Cvičím, aby to bylo zdravé, nechce se mi střídat období přežírání s obdobím hladovění a do toho se ještě cpát chemií.“
Je pro vás důležité být příkladem, který ukazuje, že se dá kulturistika a cvičení na vysoké úrovni dělat i jinak, než se říká, tedy bez zakázaných látek?
„Říkám to každému, testovali mě čtyřikrát a pokaždé jsem byl negativní. I někteří lidé, co sypou, vypadají hůř než já, protože tolik neřeší detaily. Elitní kulturisté mají speciální programy a umí si držet formu celoročně, ale vedle toho využívají i zakázané látky. Já si myslím, že se dá dobrá kvalita udělat naturálně a dokonce stačí celkem málo. Jen je potřeba vědět, jak na to. Lidi ale vidí velkého člověka, který vypadá dobře a myslí si, že něco musí brát, protože se to dnes bere jako normální věc. Je to strašné, navíc to nefunguje. I kulturisté, kteří jsou na vrcholu, to dokázali jen proto, že cvičili deset let naturálně a do preparátů šli až ve chvíli, kdy vyčerpali přirozený limit. Kluci, kteří nevyužijí vlastní genetiku a v osmnácti začnou brát, rychle skončí.“
Což není váš styl.
„Když se čtyři hodiny nenajím, nezblázním se z toho. Na nenaturální kulturistice se mi nelíbí právě to, že potlačuje všechno ostatní. Na profi úrovni tím žijí ve dne v noci a nezbývá jim prostor pro nic jiného, což už je bláznovství a posedlost. V naturální kulturistice vím, že budu dřít tři měsíce na soutěž a po ní si dám přirozeně odpočinek. Beru to tak, že se cvičí kvůli rozvoji, ne proto, aby se člověk oddělal a nemohl si zahrát tenis nebo jít na výlet. I pro ženu je kulturista v těch extrémních případech nepoužitelný, protože žije jen pro fitko. Já se sice soustředím taky na závody, ale všechno si platím a zařizuju sám. Udržuju díky nim kontakt s realitou. Mám zhruba dvacet stálých klientů a přistupuju k nim podobně jako k sobě. Chodí cvičit pravidelně, někteří pořád i třikrát týdně, což je lepší než mít sto lidí, kteří přijdou podle toho, jak jim to zrovna vyjde. Právě tihle lidi, kteří neznají systém, protože se ho nenaučili, dělají blbosti.“
