Intuitivní přístup podpořený odborným vzděláním. Hledání nových cest prověřené mnoha osobními vjemy. Dosahování postupných cílů s vědomím konkrétní vize. Podle těchto, a ještě mnoha dalších principů, funguje Jan Hlaveš, hlavní lektor kurzu Poradce pro výživu v Improve Academy. Vystudovaný lékař, který se rozhodl propojit titul „MUDr.“ s veškerými oblastmi lidského zdraví, se snaží svým studentům vždy předat komplexní vědomí o tom, že zdraví je především odrazem celkového přístupu k životu.
Jak sportovec jako Vy dojde k tomu, že se vydá na medicínskou dráhu?
„Je potřeba říci, že jsem žil do devatenácti let v Německu a už po maturitě jsem chtěl studovat medicínu. Úplně upřímně jsem hledal obor, kde budu mít pragmaticky otevřený celý svět. Nevěděl jsem úplně, do čeho jdu, ale tím, že jsem se zajímal o sport, výživu, psychologii, o to, jak funguje tělo, sedělo mi to. Jelikož jsou rodiče Češi, emigrovali v roce 1986, využil jsem toho a šel na Univerzitu Karlovu, protože v Německu brali na vysokou studenty podle průměru z maturity, a na to jsem se v té době tolik nesoustředil. Hodně jsem sportoval, cvičil, měl jsem i jiné zájmy, než školu. Chápal jsem ale, že sport a zdraví spolu úzce souvisí. Propojením medicíny a pohybu mi ukázala práce plavčíka. Prvního člověka jsem resuscitoval v osmnácti.“
Považoval jste se v první chvíli více za sportovce, nebo za medika?
„Nikdy jsem to nechtěl oddělovat. V prváku jsem si udělal trenérský kurz a dělal osobního trenéra. Klienti v posilovně ale nechtěli slyšet celkové věci o zdraví, chtěli jen cvičit a vypadat dobře, to mě nenaplňovalo, takže jsem hledal jiné možnosti, jak využít to, co se mi líbí. Neviděl jsem propojení všech sfér do doby, než jsem narazil na nabídku Improve Academy. Setkal jsem se se zakladatelem Petrem Neplechem, měli jsme podobné názory i přístup, a začal jsem mu pomáhat s kurzem „výživy“. Najednou se všechno začalo propojovat, mohl jsem komplexně koučovat lidi i v oblasti trenérství a psychologie, aby chápali, jak jejich tělo funguje v prostoru. Poslední čtyři roky tomu, co dělám, říkám lifestyle koučing. K tomu jsem vystudoval medicínu, takže chci všechno zabudovávat i v souvislosti s prevencí.“
Co si pod tím konkrétně představit?
„Každý člověk se pohybuje na nějaké škále. Na jedné straně je ležák v nemocnici, na druhé straně člověk dokonale vyrovnaný. Má peníze, čas i zdraví a sportovní formu, aniž by se trápil dietami. Moje filozofie je taková, že nezáleží na tom, kdo přijde. Existují různé názory, s nimiž můžu každého posunout krůček po krůčku k ideálu.“
Jak?
„Nejvíc vidím budoucnost ve výživě. Vycházím z vědecké komunity, kde je specialista na všechno. Je tam veliká oddělenost a mezioborový přístup moc nefunguje. Je málo odborníků, kteří mají velký přehled, a já věřím, že v tomhle můžu přes svoji minulost být prospěšný. Na to, aby byl člověk dobrým trenérem, nestačí udělat dobrý dřep, je třeba orientovat se i v psychice. Trenér by měl znát, jak ovlivňuje tělo, stejně jako ho ovlivňuje výživa. Snažím se to propojit a předat vědomosti, jak spolu všechno souvisí.“
Popište, jaká je pro Vaši současnou náplň přidaná hodnota toho, že jste vystudoval medicínu?
„První tři roky jsem se učil jen to, jak tělo funguje, další tři roky, jak tělo funguje, když nefunguje. Byl jsem černá ovce, koukal jsem na to jinak. Vždy jsem si říkal, že to může být i jinak než černobílé. Žijeme v éře chronických chorob, medicína umí úžasně řešit akutní stavy, ale ty chronické jsou neřešitelný problém. Deset procent lidí v Česku jsou diabetici, kterým lékaři jen zmírňují symptomy a zpomalují progresi. Takhle se to děje. Ale aby se člověk uzdravil, že třeba mezioborový přístup, to neznamená nic striktního ani alternativního. Můj názor je ten, že stačí dvacet procent změny na správném místě, abych měl osmdesátiprocentní výsledky. Začnu třeba s tím, že si člověk musí dát před každou večeří velký salát, pak si může dát, co chce, v jakémkoliv množství. Dá si toho automaticky méně. Hodně pracuji s mentálními návyky, protože člověk má své rutiny a je nerad, když mu do toho někdo zasahuje. Není to o striktním jídelníčku, ale o malých krůčcích a dlouhodobém výsledku.“
Lze to uvést na nějakém příkladu?
„Dobrým příkladem jsou antidepresiva. V Austrálii vzniklo centrum, které tyto problémy řeší jen výživou a mají úžasné výsledky. Je to psychosomatika, výživa může být příčinou deprese. Chci tohle zabudovávat do své praxe, stejně jako duchovní přístup šamanů, vše v kooperaci s klasickou medicínou a vědou.“
Když si odmyslíte obecné a základní poučky, co je vůbec ve výživě správný přístup?
„Všichni vědí, co mají dělat, ale málokdo to dělá. Ani lidé, co o tom přednáší, protože nejsou dostatečně disciplinovaní. Bojujeme proti evolučním pudům, instinktivně vyhledáváme cukry, evolučně jsme je chtěli, protože jich bylo v přírodě málo, a když jsme je našli, šli jsme po nich. Proto nikdy člověku nedělám jídelníček, ale pracuji na základě konzultací, kdy mi dá starý jídelníček a já v něm začnu dělat drobné změny. Klidně ponechám sladkou snídani, ale zvýším bílkoviny a vlákninu. Někdo nemá rád zeleninu, další luštěniny, musím to každému udělat atraktivní. Pak zjistím jeho fyziologii a tam nastupuje medicína, která mi na základě individuálního vyšetření řekne, co jde a nejde.“
Propojení, individualizace, odbornost. Jak předat klientům, že přesně tohle je věc, kterou pak musí sami šířit?
„Už když přijdou, něčím jsme je přitáhli, a chtějí s námi sdílet naši vizi. Vidí, že je na Improve Academy něco více, přiznávám, že máme na studenty vyšší nároky, nechceme po nich biflování, ale porozumění, aby viděli smysl a propojení. Ve studentovi je potřeba vyvolat wow efekt, aby zjistil, že nad něčím může přemýšlet úplně jinak. Pak se začnou vyptávat a sami se do toho opřou.“
Když někdo vystuduje medicínu, dělá málokdy něco jiného než doktora. Proč jste se rozhodl jít mimo „core“ obor?
„Pro mě medicína nemusí být pouze to, co v ní dnes naše společnost vidí. Medicína je mnohem více, ale systém je přetížený a vyčerpaný, nemá kapacitu na odvětví, které by se zabývalo komplexem člověka. Starodávné kultury medicínu praktikovaly tisíciletí a jádro a kořen léčení byl o cíli uzdravit se. Dnešní medicína to tolik neumí, má stále stejný náhled a postupy na lidi, kteří se ve společnosti velmi dynamicky mění. Já věřím, že nastává doba, kdy se to změní, kdy bude na prvním místě komplexnost. Tělo je potřeba vnímat, a podle toho ho pak používat.“
Daří se vám to?
„Věřím, že velmi nadprůměrně. Ukazujeme lidem, že trenérství není jen o klasickém fitku. Náš trenér z kurzu umí nahlížet na věci z nadhledu, aby to zároveň jeho budoucí klienti pochopili.“
Co je klíčem k poznání ve výživě? Jak přijít na kloub tomu, jak tato oblast funguje?
„Celkové zdraví je o výživě, zdravém pohybu, psychice a osobní filozofii. Ve finále jde o pocit, který je subjektivní a těžce měřitelný. Osobně mám výživu nastavenou podle životní situace. Když jsem se učil na státnice a měl velkou psychickou zátěž, jedl jsem úplně jinak, než ve chvíli, kdy jsem chtěl podat velký výkon. Když se učím, můj výkon mozku se zvýší o třicet procent. V posilovně pak nepodávám takový výkon, energii spotřebovává mozek. Člověk musí fungovat co nejlépe v dané životní situaci. Tohle může dělat zápasník MMA i manažer ve firmě. Dá se tomu říkat biopsychosociální přístup.“
A ten ve Vašem podání představuje co?
„Asi to vystihuje moje oblíbené rčení… „Včera jsem byl chytrý a chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý a chci změnit sebe.“ Lidé, kteří zaměřují svou soustředěnost ven, mají pocit, že na všechno potřebují kouče. Je ale třeba změnit sám sebe, stát se svým vlastním koučem. Pracovat na sobě a mít sebereflexi. Věřím, že v Improve Academy ukazujeme způsob, jak si na to lidi můžou sami přijít.“
Autor: František Prachař