Sportovní koučing pro někoho už jen slovo koučing vzbuzuje změť zvláštních pocitů. Zaměření / pozice / disciplína, která v zahraničí již několik let je součástí životů, ať už profesionálních sportovců nebo top manažerů, na jejich cestě k vysněným cílům. V našem malebném kraji se do popředí dostala v posledních pár letech, ale stále nevyvolává tu důvěru, kterou by měla mít. Možná je to tím, že během koučovacího a mentorovacího boomu se vynořilo pár lidí, kteří neměli úplné a dostačující znalosti státi se těmito guru, a tak jak to bývá při špatných zkušenostech, které se vždy šíří rychleji než ty dobré, tak lidé na tyto „novotiny“ koukají stále skrze prsty.
A tak jsme rozhodli tuto nedůvěru zbořit a v rámci našeho vzdělávacího rozvoje našich studentů jsme pro ně připravili možnost zúčastnit se kurzu o sportovním koučingu, a dozvědět se tak alespoň základy této disciplíny (a že to není ledajaká disciplína :-)).
Co nám tedy kouč přináší, a jaký by měl být?
Už jen základní znalost významu slova coach byla pro studenty překvapující, že se jedná o kočár, čekal totiž málokdo. Takže kouč je vlastně takový převozník k tomu, co chceme dosáhnout. Tedy slouží jako psychická podpora v rozvoji sebevědomí, k vedení k nastaveným cílům, k usměrnění a pomoci na cestě k najití řešení, což vedle samotného trenéra, který se oproti kouči zaměřuje na techniku cvičení, je neoddělitelnou součástí tréninku.
Nejtěžší částí kouče je zůstat objektivní, nesnažit se klientovi předávat své osobní zkušenosti a řešit jeho problémy. Zní to protichůdně, že? Jak může někoho vést k dosažení cíle, být mu podporou, rádcem, ale nepředávat své zkušenosti a neřešit jeho problémy? No jde o to, že jako kouč jste v roli naslouchače, který přes správnou analýzu a umístěné dotazy klienta pouze vede k zodpovězení si těch otázek / překážek, které mu kříží cestu k dosažení cíle. Jste prostě takovým trpělivým, objektivním, vnímavým, empatickým „naslouchavým otázkovačem“, který je navíc bez předsudků. Zkušenosti vám slouží pro správnou analýzu problému klienta a ke správnému složení otázek vedoucích klienta k jeho vyřešení.
A jak si našeho „svěřence“ správně zanalyzovat? Je zajímavé, jak tato část koučingu velmi úzce souvisí se strategickými analýzy využívanými v podnikání.
Začneme metodou rozboru cílů:
1. GROW
G = goal – cíle
R = reality – realita
O = obstacles / options – překážky – možnosti
W = what will you need aneb co budete dělat
Přejdeme k metodě rozboru klientových možností až k objektivnímu nastavení cílů:
1. SMART
Specific = specifické
Measured = meřitelné
Aligned = dosažitelné
Realistic = realistické
Time = časový horizont
2. SWOT
Strengths = silné stránky
Weakness = slabé stránky
Opportunities = možnosti / příležitosti
Threats = hrozby / překážky
A po „vyplivnutí“ analýzy klienta a identifikaci jeho cíle, přichází proces nastavení si cesty za cíly, zavedení kroků k jejich dosažení do praxe, sledování, a nakonec to nejdůležitější – vyhodnocování a zpětná vazba od klienta. Pro její výstupy je víc než důležité od začátku spolupráce si s klientem vybudovat důvěru, protože koučing bez důvěry je jako dát si ranní 3km běh zakončený ve Starbucks s velkým Vanilla lattéčkem s dvojitou šlehačkou a čekat na dostavení se výsledků, které co? Nepřichází.. Proto pokud kouč si s klientem lidsky nesednou, kdy už první dojem je sympatiemi spíše u jižní Antarktidy, tak je lepší klientovi doporučit obrátit se na někoho jiného, a raději spolupráci nezačínat. Nefungovalo by to. Na ten lidský „klik“ v sympatiích prostě musí dojít, bez něho důvěru nevybudujeme a vytyčené výsledky budou nadále jen pouhým, i když už vyřčeným, přáním.
Nicméně se vraťme k případu, kdy jsme s klientem jedna duše a spolupráce šlape jak švýcarské hodinky. Jak všichni víme, největším nepřítelem za cestě k našim cílům jsme si většinou my sami a naše hlava, která nám umí házet neuvěřitelné klacky pod nohy a stavět nám bariéry v podobě nedůvěry v sebe samotné, nereálných očekáváních, vzdoru či odporu k určitým krokům, malé vůle, nedůslednosti, předsudků, strachu z konfliktů a podobně. V těchto momentech dochází k největší zkoušce nejen klienta, ale hlavně kouče, kdy se ukáží a ověří jeho kvality se znalostmi klienta a na základě výše již popsanými body pomůže tento „sám-proti-své-hlavě“ boj s klientem překonat, podpořit ho v opětovném nalezení té důvěry v sebe samotného a naskočení zpět na cestu k vytyčenému cíli, který se po překonání této bariéry přiblíží ne o krok, ale o velký skok.
A o tom celý koučing je, pomáhat převážet lidi ne na druhé břehy, ale v závěru jen k sobě samým, tak aby si byli největší podporou sami, vybudovali si sebedůvěru a věřili, že můžou dokázat opravdu vše, co jim na mysl přijde, když budou chtít, ale opravdu a skutečně chtít, protože ono neexistuje „nemůžu“ a „nejde“, buď chceme, a nebo ne! 🙂 *
*článek obsahuje osobní názor autora, který doufá, že tomu dal objektivní vhled 🙂