Rybí tuk na lžičce a vyděšený výraz školákův. Tyto doporučené lékařské praktiky jsou sice obrázkem minulosti, nicméně pozitivní vliv rybího tuku přetrvává dodnes. Proč ale v žádném jídelníčku nesmí chybět ryba minimálně dvakrát do týdne a je vůbec třeba suplementovat populárními omega 3, 6, 9 a bůhvíjakými dalšími mastnými kyselinami?
Není omega jako omega. Obě, trojky a šestky, jsou esenciální a přijímáme je v potravě. Dokud je poměr vyvážený, všechno je v pořádku. Jakmile se ale poměr přiklání k omega 6, což je v naší západní společnosti dokonce běžně více než dvacetkrát, už nám začínají problémy. Není divu. Omega 3 mastné kyseliny jsou zastoupeny ve vyšší koncentraci hlavně v tučných mořských rybách a omega 6 dominují rostlinné oleje a procesované potraviny jako sladkosti a brambůrky. Asi nemusím dodávat, kterých potravin máme v našem stravování více…
Hlavní bitva mezi trojkami a jejich dvojnásobky probíhá už na buněčné úrovni. Bojují spolu totiž o zabudování do membrán. Vytlačované trojky působí protizánětlivě a pomáhají růstu; šestky jsou naopak prozánětlivé a brzdí snahu trojek. Z těchto obecných vlastností nám vyplývá jasný výsledek – omezit procesované potraviny a zvýšit příjem lososa, sledě, tuňáka a dalších. Pro sportovce to platí dokonce dvojnásob, protože díky naší zvýšené fyzické aktivitě, je potřeba si omega 3 hýčkat a popřípadě je doplňovat.
Stejně jako při jakémkoli stresu působícím na organismus, i při jakékoli sportovní aktivitě dochází k uvolňování volných radikálů a dalších prozánětlivých látek. Omega 3 pomáhají při “výrobě” antioxidačních enzymů, které proti oběma případům bojují. A tak se i svalová tkáň může lépe regenerovat a růst. A protože se naše stravování rozhodně neblíží mediteránské dietě, můžeme doporučit i suplementaci z kvalitních zdrojů. Tím se myslí samozřejmě pouze omega 3, protože šestky jsou v naší stravě zastoupeny v přebytku a jejich suplementace je tak nejenom zbytečná, ale i nežádoucí.