Proč je Hinduismus tak neuchopitelný?

Hinduismus je třetí nejrozšířenější náboženství ve světě. Otázkou je, zdali ho vůbec "náboženstvím" jako takovým můžeme nazvat. Nemá žádného zakladatele, jeho počátek není nijak datován, ani žádný z dochovaných textů nemá funkci podobnou Bibli či Koránu, není zde žádná církev, ani věrouka a také schází společný jmenovatel (Buddha, Ježíš, Mohamed).

Někteří badatelé tudíž došli k závěru, že "hinduismus" jako ucelené náboženství vlastně neexistuje, a že se jedná o označení pro souhrn tradic a rituálů v indickém náboženském prostředí.

Hinduismus klade bariéry

Zkuste si na chvíli představit, že jste indolog, badatel, který se snaží toto náboženství nějakým způsobem uchopit a dát mu jasnou formu a pracujete s následujícími fakty:

1) Časové období: první textové prameny sanskrtské literatury, tzv. rgvédy (modlitební hymny), nás zavedou až do roku 1 500 př. n. l. To znamená, že se nacházíme v ohromném časovém rozpětí, celkem 3 500 let a po celou tuto dobu nevznikla žádná sjednocující "pravidla".

2) Geografická rozloha: každý, kdo v Indii byl jistě na vlastní kůži poznal, jak je tato země veliká, a že přejezdy trvající několik desítek hodin jsou zcela běžné. Z toho také plyne kulturní různorodost v jednotlivých koutech Indie.

3) Etnická rozmanitost: označení obyvatele indického subkontinentu jako "Ind" je asi to samé, jako kdybychom člověka žijícího v Evropě označili jednoduše "Evropan". A přitom dobře víme, že každá národnost je něčím specifická. Má svojí tradici, své dějiny, svojí mentalitu. Mimo to je třeba brát v úvahu i velkou jazykovou různorodost, abychom mohli obyvatelům porozumět (např. sanskrt, hindština, tamilština, páli, bengálština, ale také tibetština, čínština, perština, arabština a další jazyky).

4) Přírodní prostředí: i to zde velmi ovlivňuje náboženství. V džungli, na horách, na poušti a nebo ve městech, zde všude uctívají jiná božstva, jež z velké části charakterizuje právě okolní příroda.

Pokud bychom chtěli vycházet z dochovaných památek, z úplně původních, dřevěných chrámů dnes již nic nezbylo. Na kamenných, které se začali stavět později, jsou jednotlivé reliéfy dost často zničeny vzhledem k pravidelným monzunům a celkovému tropickému, vlhkému podnebí.

Úplně původní texty se psaly na palmové listy, až později se začaly přepisovat na papír. Skladování ve vlhkém prostředí papíru moc nesvědčí, a tak není divu, že se velké množství textů nedochovalo vůbec.

Život hinduisty

Hinduismus je definován jako způsob žití založený na určité filosofii - na tom, čeho se máme během svého života držet - Sanátana Dharma.

Základním principem je příznivý posmrtný osud, přesněji řečeno konečné reinkarnační vysvobození z koloběhu života a smrti (samsáry) a dojití osvícení (mókša). Toho duše dosáhne, když se naprosto očistí od veškerých karmických nánosů. Pak může poznat jednotu světové a individuální duše.

A dokud tohoto poznání nedosáhne, je nucena se v neustálém koloběhu vracet zpět na zem v nových a nových zrozeních.

Dělení hinduismu vychází z hlavního božského pantheonu (rodina bohů): Bráhma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel).

Hinduismus nám je tedy svým charakterem hodně vzdálen. Pohlížet na něj očima Evropana, nebo ho srovnávat s jinými velkými náboženstvími zde selhává a zůstává akorát úžas nad tímto podivným a velmi pestrým světem.

Měli bychom si toho být vědomi a nesnažit se ho nijak zobecňovat, konkretizovat či paušalizovat. Tím vším jen indickému prostředí ubližujeme. Je v něm více nepoznaného než poznaného. Proto v Indii očekávejte nemožné! 🙂

Autor: Marta Nováková
Zdroj: ONDRAČKA, Lubomír. Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti, Praha, 2010.
Soubor přednášek prof. Lubomíra Ondračky v rámci "kurzu jógové filosofie, Praha 2017.

Komentáře